Porcelaine

Povaha plemene

Porcelaine byl vyšlechtěn jako lovecký pes určený ke štvanicím zajíců a k lovu spárkaté zvěře i divočáků. Porcelaine má výborný čich, drží se ve smečce, je velmi odvážný a důrazný v kontaktu s velkou zvěří. Jeho vynikající schopnost držet stopu byla využívána také k dosledům. Zvládá práci v otevřeném terénu i v hustých křovinatých porostech. Je nejen výborným loveckým psem, který s radostnou vytrvalostí a nadšením honí kořist, ale také příjemným a bystrým společníkem. Tento noblesní aristokrat má krásný zvučný hlas.

Popis a vzhled plemene porcelaine

Porcelaine je představitel psího elegána. Francouzský aristokrat vzhledem i chováním. Tento středně velký pes měří v kohoutku 55 až 58 cm, fena 53 až 56 cm. Váží 25 až 28 kg. Hlavu má hubenou s jemnými rysy. Nos je tmavě černý, oči tmavé a inteligentní. Uši jsou dlouhé, dovnitř zkroucené. Na krku je malý lalok. Porcelaine má krásnou hladkou, jemnou a lesklou srst, která jako by byla z porcelánu. Zbarvení je bílé, s kulatými oranžovými a černými body. Velmi typickým znakem tohoto plemene jsou oranžové skvrny na uších. Dožívá se 12 až 13 let.

Klasifikace FCI

Podle FCI je porcelaine zařazen do skupiny VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena, sekce 1.2 - Honiči střední velikosti, s pracovní zkouškou. Oficiální zkratka pro ČR je POR. Původním využitím je to lovecký pes, dnes stopař a společník.

Základní péče o psa

Porcelaine stejně jako ostatní francouzští honiči má hluboce zakořeněný lovecký pud, a proto by si jej měl v ideálním případě pořídit ten, kdo pro něj najde uplatnění. Odjakživa to byli psi chovaní ve smečkách a ve smečkách také lovili - ke svým psím souputníkům jsou nesmírně společenští. Pro svou nezávislou povahu a hlasitý štěkot nejsou příliš vhodní do domácnosti. Jsou však veselí, vlídní a inteligentní, takže správným přístupem je lze leccos naučit. Péče o srst porcelaina není složitá, stačí občas vykartáčovat.

Historie plemene

O původu plemene porcelaine hovoří několik pramenů, dle jednoho přišli do Francie ze Švýcarska, jiný ale toto tvrzení vyvrací. Vzájemné ovlivňování psů na francouzsko-švýcarských hranicích však rozhodně není vyloučeno. S největší pravděpodobností byli tito psi původně chováni v klášteře v Cluny, který se stejně jako jiné kláštery už od středověku věnoval chovu psů určených pro štvanice. V 18. století byl porcelaine ve Francii velmi oblíbeným psem pro parforsní hony. Velká francouzská revoluce a následující nepokoje bohužel málem způsobily jeho vyhynutí. Díky péči nadšenců byl jeho chov obnoven a plemeno se podařilo rozšířit, takže v roce 1884 mohli být tito psi pod jménem "psi z porcelánu" předvedeni na výstavě v Paříži. Plemeno podstoupilo později několik chovatelských zásahů, jejichž smyslem bylo vylepšit jeho vlastnosti. Nový porcelaine byl lehčí, elegantnější, s menším lalokem. Podíl na nových vlastnostech měli honiči z Artois a z Normandie. Odolnějším a otužilejším jej učinil sommersetský harrier. Pozdější křížení s billym mu přidalo na vznešenosti a také na objemu.